Burunduk je velmi zajímavé zvířátko, které se čím dál častěji objevuje v našich domácích chovech. Je to dáno jeho kontaktností a hravostí.
Čato bývá mylně označován jako Čipmank. Čipmank (Tamias amoenus) je příbuzný burunduka, který ale v přírodě obývá jinou lokalitu. Vzhled je podobný.
Než si burunduka pořídíme, musíme si ujasnit pár věcí. Hlavně jde o prostor, čas a péči.
Veverka potřebuje relativně velkou klec, což je ze začátku investice minimálně ve výši ceny veverky.
Dále veverky potřebují Váš čas, aby se ochočily. Veverce se musíte, hlavně ze začátku, věnovat, aby si na Vás zvykla a přestala se bát. Důležité je mít na paměti, že veverka je svodomyslné zvířátko, nikoliv králík nebo morče. Nelze jí tudíž čapnout, povalit na záda a drbat na bříšku, kdykoliv se Vám zachce :)
UBYTOVÁNÍ
Klec na burunduka si buď vyrobíme, nebo koupíme. Platí, že čím větší klec tím lepší. Velikost se částečně kompenzuje tím, že veverce dáme možnost volného pobytu po místnosti. Rozhodně to ale neznamená, že může mít nějakou miniklec. Literatura hovoří o rozměrech 1x0,5x0,5m na jednoho jedince. Při výběru klece je důležitým faktorem velikost ok. Nesmí být větší než 1,5cm, jinak se veverka protáhne.
V kleci musí být dostatek větví na šplhání, nebo poliček.
Dále domeček, který by měl mít, kvůli kontrole zvířat, odklápěcí víko. Vhledem k tomu, že se jedná o zemní veverky, nevadí, když je domeček umístěn na podlaze ubikace.
Jako substrát jsou vhodné hrubé hobliny a seno. Dále dřevěné peletky, nebo dřevěné štěpky. Dá se též použít přírodní substrát – hrabanka nebo rašelina.
Burunduk si část substrátu natahá do boudičky a vytvoří si hnízdo.
V kleci musí být dále napáječka a miska na žrádlo.
Nic v kleci by nemělo výt plastové, veverka ráda kouše vše, co jí přijde do cesty.
Dvířka do klece musí být řádně zajištěna. Zkušenosti jsou takové, že pokud se veverka rozběhne a od dvířek se odrazí, letí i s nimi ven :)
VENKOVNÍ VÝBĚH
Ideální je spojení vnitřní klece a venkovní voliéry, kde se pohyb mezi nimi zajišťuje úzkým průlezem.
Samostatnou venkovní voliéru zařídíme stejně jako vnitřní ubikaci. Důležité je, zabezpečit jí před silným větrem (postavit v závětří, nebo ze 2 – 3 stran pevné stěny.)
Pokud tam hodláme veverku nechat zimovat, musíme zajistit několik věcí. Veverka si bude hrabat noru (NEzazimuje ve vyvýšené budce, protože by umrzla!). Takže musíme zabezpečit dno voliéry (beton, jemné pletivo) na kterém musí být ale ještě přibližně 100cm substrátu, kde bude veverka noru hrabat. Veverce poskytneme dostatek materiálu na stavbu nory a poskytneme jí na podzim dostatek krmení.
KRMENÍ
Veverka je náročná především na pestrost stravy. V přírodě si ukousne, co uzná za vhodné, proto je obtížné ji doma krmit správně.
1) Semena – zkrmujeme různé zrnité směsi. Králičí, morčecí, křeččí ale také směsi pro ptáky – nebojíme se těch pro droboť s malými semínky až po směsi pro velké papoušky, kde najdeme buráky i se slupkou atd.
2) Ostatní ořechy a plody a větve – přidáváme vlašské ořechy (veverky se při loupání zabaví), buráky v celku, žaludy, bukvice, šípky, ale také větvičky ovocných stromů.
3) Traviny – většina veverek má ráda zelenou stravu jako pampelišky, jetel, jitrocel atd..
4) Zelenina – podáváme bez omezení, je pro veverky zdravá a mají ji rády.
5) Ovoce – podáváme obden, veverky ovoce milují a často ho preferují a mají sklony se vyhýbat další potravě
6) Živočišná strava – veverky potřebují živočišnou složku! Takže alespoň 2x týdně krmíme červíky, cvrčky, žížaly, kobylky.
7) Suché pečivo – veverka je hlodavec a potřebuje si obrušovat zuby, takže musí mít neustále přístup k tvrdému pečivu, ideálně ke chlebu. Přirozeně si je obrušuje o ořechy, což ale většinou nestačí.
8) Vitamino-minerální přípravky – jako každému zvířátku, chovanému v zajetí, je dobré i veverce přidávat vitamíny a minerály.
9) NEpodávat sladkosti a solenou stravu. Veverka neumí tuto stravu zpracovat a je pro ní zdraví škodlivá..
10) NEpodávat mandle.
MNOŽSTVÍ KRMENÍ
Ze začátku se Vám bude zdát, že miska se vyprázdnila hrozně rychle a budete mít snahu veverce dosypávat. Zkuste se ale nejprve podívat do jejího domečku. Veverky si většinu stravy odnosí v lícních torbách do brlohu, kde jí postupně konzumují.
OCHOČENÍ
Veverka je svobodomyslné zvířátko, nikdy se nedá ochočit tak, že bude plnit všechna Vaše přání. Při správné péči ale nemá problémy přijít na zamlaskání, žrát z ruky, hrát si s Vámi.
Lépe se vždy ochočuje mládě, nicméně ani u starších jedinců není ochočení nijak problematické. Vyžaduje to hlavně čas, trpělivost a zásobu pamlsků. Pamlsek je to, co veverku přiměje se s Vámi bavit. Je velmi mlsná a také zvědavá. Veverku vždy necháme, aby přišla sama, nikdy ji násilím nechytáme a netaháme z klece.
Když si veverku přinesete domů, určitě jí nechte nějaký čas na rozkoukání, nemůžete se snažit o komunikaci s vystrašeným zvířetem, které trávilo minulých několik hodin v přepravce a přišlo do nového, neznámého prostředí.
KOLIK ZVÍŘAT?
Pokud zvířátka nechcete množit a chcete mít veverku jako domácího miláčka, určitě jednoho. Snáz se ochočí, když komunikuje jen s Vámi a ne s další veverkou. Také nebudete nuceni řešit další ubikaci v případě rvaček.
Při chovu více kusů se řídíme dle povahy jednotlivých veverek. Obecně platí, že čím krotší veverka (zvyklá na člověka, na prostředí, nebojácná), tím snáz vychází s druhou veverkou.
Jsou veverky, které žijí v jedné ubikaci celoročně, ale naopak jsou i veverky, které stěží dáte dohromady v období páření. Agresivnější bývají většinou samice.
Nedá se to zobecnit, každopádně pokud si pořizujete veverek více, buďte připraveni, že až pohlavně dospějí, budete možná nuceni je rozdělit.
ZIMA
V přírodě veverky zimují, takže pokud jim zimování doma nebudete simulovat, počítejte s tím, že bude veverka přes zimu procházet změnou v chování. Bude hodně zalezlá, většinu dne prospí, a když vyleze, bude pomalá až letargická. Na podzim bude mít sklony si dělat tukové zásoby a přežírat se (důležité je, omezit jí stravu aby se moc nezatučnila, pokud se nechystáte jí zimovat).
Před zimou mají také občas sklony k agresivitě. Přetrvávají v nich nervózní pudy, kdy v přírodě hrabou nory, shánějí zásoby a celkově se zaopatřují na přicházející zimu.
NEBEZPEČÍ V DOMÁCNOSTI
- Kabely (rozkousání, elektrická rána)
- Okno (únik)
- Plotna (popálení se)
- Léky a čisticí prostředky (pozření s následnou otravou)
- Lidský pohyb, dveře, židle (šlápnutí, zasednutí, rozmáčknutí)
- Plastové sáčky (zadušení, popř sežrání a ucpání střev)
- Rostliny (z dosahu všechny jedovaté!)
- Vázy (veverka se nevyškrábe po hladké stěně a dochází k utonutí)
- Drobné předměty – náušnice apod. (veverka si všechno hned cpe do lícních toreb)
